Za námi další rok a s ním i ohlédnutí za tím, co jsem letos viděl a to jak to dobré, tak to špatné ve filmovém a seriálovém průmyslu.  A je toho hodně, takže pojďme na to.

Tradiční zábava

Ač se může zdát, že tímto označením díla nepovažuji za kvalitní, není to pravda. Jde o o něco, co je dobré, očekávalo se to od toho a tak se i stalo. A v tomto případě to bylo hlavně v seriálové tvorbě Netflixu, který mi nabídl pokračování skoro odloženého seriálu, původem z YouTube, Cobra Kai. Jedná se o pokračování původní série Karate Kid a vrací do hry všechny původní členy, takže pokud jste ještě neviděli, mohu doporučit, neboť druhá série patří k tomu nejlepšímu, co tvůrci zatím dodali. Třetí série byla sice trošičku slabší, než předchozí, ale pořád dávkovala fanservice tak hezky, že se těším na čtvrtou, která mi dnes vychází.

Ta druhá věc jsou Filmy našeho dětství, které letos dostaly třetí sérii. Jedná se o zábavně natočenou dokumentární sérii, kde se každý díl řeší historie vzniku nějaké klasiky, jako je třeba Pátek třináctého, nebo Halloween. Občas se povede ukecat k rozhovoru i někoho slavného, třeba Sigourney Weaver v případě Vetřelců a spolu s dalšími se dozvíte pár zajímavostí o daných filmech.

Třetí seriál byl vysílán na Nově a jedná se o německý remake "Der Lehrer", v češtině jako Pan profesor s Vojtou Dykem v hlavní roli.  Překvapivě dobře napsaná ( i když spíš slušně přeložená) věc, jejíž některé díly opravdu umí bavit a některé i překvapit hereckým a vizuálním pojetím. Do nebes to sice chválit nebudu, ale na českou produkci celkem obstojné. Znovu to ovšem vidět nepotřebuji.

A posledním je WandaVision, od které jsem nečekal tak riskantní tah v podobě změně celého vypravěčského a vizuálního stylu. Bohužel od půlky už to jede tu starou známou nevybočující Marvelovku, ale ty první díly jsem se tetelil blahem.

Mírné zklamání

Tady už očekávání byla trošku větší a výsledek to bohužel nedokázal naplnit tak, jak by člověk chtěl. Začít musím fenoménem Rick a Morty a ještě než mě začnete kamenovat, vysvětlím to. Ricka a Mortyho považuji za velmi kvalitní seriál, co využívá skvělou formuli z Návratu do budoucnosti. První sérii má fakt rád, druhou žeru, třetí považuji za to nejlepší z tohoto světa, čtvrtou beru a pátou tak nějak chápu. Což je možná ten problém. Kámen úrazu je, že tvůrci zkouší jít jiným směrem a jako by sami nevěděli, kam seriál směřovat. Že jim dochází dech, je celkem patrné a ač některé díly považuji za velmi dobré, v celkovém vyznění jsem byl spíš mírně spokojený, než přímo nadšený. A budu zřejmě v menšině, neboť některým lidem se to vážně líbí a já jim to přeju. Za dva roky to ale nebude na seznamu nejočekávanějšího, jak v tomto případě.

Tím dalším je Ruroni Kenšin: The Beginning. Sérii Ruroni Kenšin považuji za velmi zdařilou trilogii o potulném samurajovi s obráceným ostřím, kde mi první díl vytřel zrak a dvojka s trojkou mě přesvědčili, že tvůrci zkrátka umí přetavit mangu více než slušně. O to větší překvapení bylo, že po zakončení třetího dílu se vydali tvůrci do pokračování. Respektive jednoho sequelu a prequelu, přičemž ten prequel byl fakt zbytečný, neboť jen rozšiřoval flashback sequelu a co je nejhorší, vyšel až skoro měsíc po něm. Jediné, co zbylo, bylo kvalitní řemeslo, ale i to nezakryje nudu a zbytečnost celého filmu.

Nevyžádaným pokračováním se stalo taky sKORO NA mizině. Herci z divadla Mír hráli sami sebe a museli se vypořádat s covidovou situací. Po třech naprosto skvělých dílech jsem se musel spokojit ještě s dalšími dvěma, kde za zmínku stál ten druhý a tento rok jsem musel přetrpět dokonce tři díly, kde za něco stál zase jen ten poslední. Z naprosto nečekaného zjevení, které zasáhlo všechny nepřipraveně, se stalo nudné, předvídatelné a ke konci mdlé natahování kaše.

Dále tu mám druhou sérii slušné sci-fi antalogie Love, Death & Robots, na kterou jsem se po skvělé první sérii těšil, ale varováním mi mělo být už snížení počtu epizod. Krom asi dvou vážně dobrých jsem zažíval ošizení v podobě divných a někdy i nudných dílů.

Dále tu mám Nikdo. Svižně natočený a lidmi do nebes vyzdvižený akčňák, na který jsem se po nabušeném traileru nehorázně těšil a bohužel jsem dostal jen fakt primitivní, místy přitažený, ale akčně boží film, který si ale na rozdíl od jiných akčních filmů přetočím na tu úžasnou akci, neboť celek mi moc nevyhovuje, i když bych si přál opak.

Posledním je Spider-Man: Bez domova, který lákal na skvělý fanservice v podobě multiversa, ale krom toho nedokázal přijít s ničím moc zajímavým v rámci příběhu a hlavně instantně nedával smysl. Hezky se na to sice kouká, kinařům to trochu zachránilo práci a studio utvrdilo v tom, co má a nemá smysl posílat do kin. Kdo ale vyhrává, záleží na úhlu pohledu.

V rychlosti ještě zmíním Není čas zemřít, poslední bondovku, která není vyloženě zklamání, ale snažila se být spíš bondovským filmem z dřívějších dob, než tím, co nastolilo Casino Royale. Všechna ta udělátka, technické vymoženosti, včetně padoušského plánu, všechno je to dobré, jen se to nehodí sem a tahle věc, včetně zbytečného ohlížení a dovypravování předchozího dílu zabijí ten potenciál, kterým tahle rozlučka mohla být, včetně ne příliš uspokojivého finálního momentu. 

Lepší, než jsem čekal

V tomhle případě asi netřeba vysvětlovat. Tím filmem je Mortal Kombat, neboť od videoherní řezačky toho moc nečekáte a taky jsem nic extra nedostal. Jen mně to v ten moment nějak sedlo a finální souboj Scorpion vs Sub-Zero si dám s chutí znovu, protože ten je prostě boží. Asi si ten souboj dám teď znovu...

Druhou věcí je Zaklínač: Vlčí sen. Animovaný film, který navzdory zvláštní animaci v akčním finále dokázal fungovat a nahlédl na postavu Vesemira trochu důkladněji, než to dělá třeba seriál.

Zklamání

Oproti mírnému zklamání už tady není moc co chválit a hlavně nejde o miniaturní věci, které mi vadili. Tady mi vadilo toho dost. Free Guy měla být zábavná komedie s Ryanem Reynoldsem, která využívá videoherní svět ke skvělé zábavě, ale upřímně, spíš musí všechno upravovat tak moc, aby zápletka vůbec fungovala. Takže když o videohrách něco víte, moc se vám tohle líbit nebude. A přitom jsem se tak těšil.

Tím druhým zklamáním je druhá série fantasy ságy Zaklínač, který sliboval po vlažné sérii povídek konečně skvělou zábavu a větvený příběh, ale dostal jsem jen pomalou, nudnou, předlohu nerespektující slátaninu, která krom posledního dílu nenabízí žádnou zábavu jí sledovat a divák spíš trpí.

Třetím zklamáním je Godzilla vs. Kong, kde jsem se nechal nějakým zázračným způsobem opít marketingem a dobře mi tak.  Dostal jsem nudnou blbost, kde propagovaný souboj zabere v celku zhruba 5 minut z dvouhodinové stopáže. Těžko říct, že jen já jsem v menšině tohoto názoru, ale i tak si myslím, že Godzilla vs. Kong je vážně špatné. 

Čtvrtým je česká dramedie Prvok, Šampón, Tečka a Karel, kde se mi nejvíc líbil proces samotného natáčení a precizní příprava na něj, ale samotný snímek mi svojí pointou moc neimponoval, nehledě v celkové oslavě trapnosti v ní obsažené.

A páté je Poslední noc v Soho.  Je mi líto, že zrovna musím hanit svého oblíbeného režiséra Edgara Wrighta a v první části je svižnou a zábavnou věcí, která rychle odsýpá a vizuálně dávkuje tak, jak má. Jenže v půlce zjistíte, že nemá co vyprávět a ke konci už nemá ani komu. Je to škoda a mrzí mě to, zvlášť od někoho, kdo žánru rozumí. 

Skvělá zábava

Opět seriály Netflixu a tentokrát vážně skvělé. Začnu s nenápadným animovaným skvostem Muž v domácnosti, kde se šéf japonské yakuzy rozhodne namísto zabíjení lidí starat o domácnost. Největší překvapení ale potká samotné členy, kteří šéfa pamatují trochu jinak. Zábavná, animovaně dokreslující zábava na pár minut, ale o to víc si jí člověk dokáže užít.

Druhý je korejská bomba Hra na oliheň, která krom popsání situace v Jižní Koreji dokázala od zhruba 3 dílu chytit a nepustit. Vážně skvělá věc, kde se jen trochu bojím, co přinese další série, protože upřímně, radši bych viděl tvůrce angažovat se do něčeho nového.

Třetí netflixovskou věcí, i když ne tak docela, je Rodina na baterky, která dokáže v prvních minutách vážně bavit a na konci i dojmout. Styl animace taky zamlouvající a hlavně víc normálnější, než v případě Spider-Man: Paralelní světy, kde toho na mě bylo někdy trochu moc.

Tím čtvrtým je nový Sebevražedný oddíl, který splnil to, co měl: Přes čáru vyhrocenou zábavu, u které se člověk baví celou dobu, navzdory trochu předvídatelnému finále. 

Pátým je již zmíněný suquel Ruruni Kenšina. Sice trochu navíc, ale pořád slušně natočená věc, které zábava prostě nechybí.

A šestým je ruská(!) akční věc Major Grom, který je stylový, ne příliš důsledný a trochu nedodělaný, ale pořád funkční a zábavný, že si o ten druhý díl prostě říká.

Překvapení roku

Zajímavé je, že v překvapení roku jsou i dva české filmy. Tím prvním je Shoky & Morthy: Poslední velká akce, který je dokonce žánrově hororovou komedií. Moc jsem v tento film nevěřil a je pravda, že někdy logika trochu hapruje a v té hororové části to Andy Fehu neumí tak, jako třeba v té komediální, ale jako výkop do u nás nezmapovaného stylu to je více než povedené a já se těším, co Fehu předvede dál.

Tím druhým, ještě lepším, je Deníček moderního fotra. Perfektně natočená komedie v dlouhých záběrech, narušující čtvrtou stěnu a s dynamickými přechody se řadí k nejlépe natočeným filmům v českých podmínkách a mě finanční prošumění v kinech mrzí stejně jako nedocenění tohohle skvěle natočeného materiálu.

Třetím je Liga Spravedlnosti od Zacka Snydera, který sice nedodal to nejlepší v rámci komiksového filmu, ale oproti kino verzi, která se až příliš snažila být druhými Avengers, tady Snyder vtiskl nezaměnitelnou tvůrčí vizi, která kašle na komediální prvky a snaží se vyprávět dospělejším způsobem komiksovou revoluci. Někdy to Snyderovi taky hapruje, vykreslení postav občas taky není úplně ono, ale vesměs to tam je a Zack mi v tomto roce aspoň jednu radost celkem udělal.

Čtvrtou věcí je seriál Neporazitelný, u kterého jsem jak přikovaný s otevřenou pusou sledoval, že komiksy ještě neřekli své poslední slovo. Sem s druhou sérií a to rychle, když už mi odsunuli The Boys.

Zjevení

Voir je krátká esejistická série, která mi udělala velkou radost, a protože už jsem jí věnoval celý článek, tady to odbydu jen tím, že pro milovníky filmů jde o krásné ohlédnutí a že mi na ní znenadání vyskočila upoutávka na YouTube, kdě tímto děkuji algoritmu. Recenze zde.

Tím druhým je ohlédnutí za seriálem Přátelé: Zase spolu, kdy jsem se díky nostalgii návrat těchto figur užil a naposledy jsem měl šanci vidět Jamese Michaela Tylera aka Guntera, který po těžké nemoci letos zemřel. Nech je mu země lehká. 

Největší zklamání roku

Jak mi Snyder udělal celkem radost svou verzi Ligy spravedlnosti, tak svým návratem ke kořenům v podobě Armády mrtvých mě nehorázně zklamal. Rozostřenost je jen pomyslným vrcholem jinak smysl nedávajícího filmu, kde v traileru scény působí možná dobře, ale ve filmu nedávají vůbec smysl a já tady největší pochvalu dávám převážně focus pullerovi, který si při zaostřování musel zkusit hodně.

Největší filmová bomba roku

Světe div se, ale je to novinka Guye Ritchieho - Rozhněvaný muž. Před dvěma lety mi Guy udělal radost Gentlemany a nyní mi jí dělá znovu, v chytře natočeném a chladnokrevně podaném filmu o pomstě, kde si Jason Statham může užít zřejmě svou nejlepší roli. Jenže díky chytré změně úhlů pohledů i postav v centru dění film nenudí ani na minutu a díky Ritchieho péči má úplně jiný rozměr, navzdory tradiční a tisíckrát ohrané zápletce.

Největší seriálová bomba

Bohužel jsem si jí dal před pochybným Zaklínačem, jinak bych měl čím si zlepšit náladu. Arcane bych jinak zajisté minul, ale díky mému kamarádovi se tak nestalo a já Vám mohu doporučit nejen nejlepší seriál letoška, ale možná vůbec nejlepší herní adaptaci. Skvělá vizuální stránka je jen zlomek toho, co seriál nabízí a v příběhové části stále překvapuje změnou vyprávění, díky skvělým a nejednoznačným postavám si dokážete najít cestičku i k těm záporným a perfektní akční sekvence v podobě bitek, doprovázené naprosto úžasným soundtrackem, to je pořád zlomek toho, co seriál nabízí. Arcane je pro mě nejen seriálem roku, ale možná i pěti, či deseti let a pravděpodobně tím nejlepším, co jsem za posledních pár let viděl. Jen doufám, že to tvůrci v druhé sérii dokáží zúročit a skvěle navázat, protože zrovna tady by mi to bylo vážně líto. 

Než se s Vámi rozloučím, dovolte mi v rychlosti zmínit ještě pár filmů.

Z blockbusterů jsem neviděl třeba Rychle a zběsile a měnit to ani nehodlám, stejně jako si nechám ujít pokračování Zabijákův bodyguard, přestože jedničku celkem beru. Šanci bych rád dal české verzi Guye Ritchieho Ubal a zmiz, nebo prý povedenému Atlasu ptáků. Docela jsem rád, že jsem vyignoroval Mrazivou past a i když plný zvědavosti, nakonec mi nezbyl Čas ani na nové G. I. Joe a utekl mi Zátopek. Dále jsem si řekl: Co když... neuvidím nové marvelovky Shang-Chi a Eternals, stejně jako toho Lokiho. U hororů mě mrzí, že jsem prošvihl prý skvělé Zhoubné zlo, Tiché místo, nebo českou Hranu zlomu. V dokumentech samou chválu slýchám u Lásky pod kapotou. Nestihl jsem zjistit, že Myši patří do nebe ani proč po tolika letech někdo vzkřísil Matrix. Poslední souboj jsem si nedal bohužel ani s Dunou, což musím určitě napravit.

Takže lidi K zemi hleď! i na filmy a Šťastný nový rok (natočili dvojku proboha)!