Většina šermířských soubojů trvá, stejně jako většina akčních scén, dlouho secvičit a natočit. Minule jsem probral případy, které se rozhodli realističnosti jít naproti co nejvíc, ale nyní jde veškerá uvěřitelnost stranou a hlavním kritériem je stylovost. Řazeno podle abecedy.

300: Bitva u Thermopyl (2007)

Začněme filmem, který slovo styl snad nevystihuje lépe. Zack Snyder se vyprofiloval spíš jako člověk vizuálu, než jako vypravěč příběhu, tudíž se na jeho Watchmeny, Supermana i Sucker Punch hezky divá, ale ne vždy mu to šlape v té narativní rovně. Paradoxně mu ale jdou většinou filmy, které si vystačí s jednoduchým dějem a diváka vtahují právě skrze záběry. Bitva u Thermopyl je tak onen ideální mix prostosti a stylu, že každá jednotlivá bitva je v podstatě sama o sobě samostatným dílem. Prvotní boj, kdy se Sparťané poprvé utkají s Peršany, stojí za pozornost zřejmě nejvíc, hlavně kvůli nečekané brutalitě s využitím rovnou tří kamer s jinými objektivy imitující zoom a použití jiné časové frekvence pro zpomalené záběry.

Dnes neumírej (2002)

James Bond umí všechno. Střílet, bojovat, mluvit všemi jazyky, když si to žádá zápletka a k tomu navrch sbalit ženu tím, že na ní hodí svůj neodolatelný ksicht. V Dnes neumírej, v podání Pierce Brosnana, se utkal s trochu neprávem zapomenutým Toby Stephensem, coby hlavním padouchem. V tomto filmu se James Bond naučil rovněž i šermovat (respektive to zřejmě dávno uměl a nevyužíval) a souboj je památný hlavně v tom, jak se navyšují sázky. Začne to tradičně, kdo první koho trefí, ale jakmile se začne hrát o prachy (nebo lépe - o diamant), falešné kordy nahrazují ostré jako břitva a prohrává ten, kdo první krvácí z trupu. Souboj postupně mění prostředí a končí vyčerpávajícím (ne nečekaným) vítězstvím agenta s povolením zabíjet.

Hrdina (2002)

Zásadní snímek pro Jeta Li. Tento retrospektivně pojatý film, koketující s prvky rášomónu (zdárně stejný příběh, rozdílné detaily), se může pyšnit naprosto nádhernou choreografií a bojovými pasážemi. Každá retrospekce je odsazena jinou barevnou paletou a souboje zde svým nasvícením, i mise én scénou berou dech. V boji postavy často využívají wire-fu, při němž doslova sviští vzduchem. Skvělých soubojů je ale ve filmu tolik, že výběr bude spíše symbolický. Jedná se o souboj "myslí" mezi Jetem Li a Donnie Yenem. Tento souboj se totiž celý odehrává za deštivého dne pouze a jen v hlavách bojovníků, kde duel probíhá jako bojová pasáž. Vítěz nakonec uštědří jeden jediný výpad.

Kill Bill (2003)

Tarantinova láska k hongkongské kinematografii ve dvoudílném příběhu o pomstě. Nevěsta v podání Umy Thurman se hned na začátku ve flashforwardu utká ve fantastickém souboji na nože, ale pravý důvod, proč je Kill Bill v tomto seznamu, je skoro-finální zúčtování s Šílenou 88. Během této akční vřavy zaskočila za Thruman kaskadérka Zoë Bell, která je s Quentinem dobrá kamarádka natolik, že jí dal roli kaskadérky i ve filmu Grindhouse: Auto zabiják (2007). Před-finálnímu souboji ještě předcházel souboj s Gogo, ale to pravé je zajisté změření síly s mnohonásobnou přesilou. Celý souboj čítá skoro 10 minut a během něj vyteče mnoho litrů falešné krve a padne spoustu lidí v té nejšílenější a nejzábavnější akční scéně celého filmu. V případě původní americké verze z roku 2003 dojde během boje na změnu barvy do černobílé, aby se uspokojily požadavky MPAA (zajišťující rating přístupnosti filmů). V roce 2011 vyšla kompletní verze The Whole Bloody Affair, která krom toho, že není rozdělena na 2 části, obsahuje celou bojovou pasáž barevně.

Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (2006)

Piráti vznikli podle atrakce v Disneylandu a nikomu se do nich, hlavně kvůli neúspěchu Ostrovu hrdlořezů (1995), moc nechtělo. Výsledkem byl naprostý finanční úspěch, který zase jednou potvrdil producentský čuch Joela Silvera. Druhý díl vznikal společně s třetím a podařilo se oba filmy udělat naprosto rozdílné (bohužel i kvalitou) a třetí díl tak druhý film, co se zábavnosti týče, nedokázal dohnat. Ve dvojce toho je však spousta, celý film utíká dopředu a finální boj o MacGuffin (truhla se srdcem) se od lehkého pošťuchování meči přesune ve vtipný souboj, kde se postavy utkají na jedoucím kolu od mlýna. Vypadá to fantasticky a je to lepší, než jak to někomu možná bude znít.

Potulný samuraj Kenšin: Zrození (2012)

Výpravná a populární manga již jednu adaptaci měla a byla jím animovaná série z roku 1996. V roce 2012 vyšel ale hraný snímek, který komiksové pojetí akce dokázal vřele přenést i na plátna kin. Příběh je o potulném samurajovi, co je zničený válkou a nehodlá už novu zabíjet. Proto si nechá skout nový meč s ostrou čepelí dozadu, aby v případě nutnosti použít meč nikoho nezabil. Veškerá akce je naprosto úchvatná a díky chytrému využití obráceného meče se akční inferno dokáže odehrát bez kapek krve (ale taky na ně dojde). Japonská stylovost anime je společně s "wow" momentem předvedena v momentě, kdy se Kenšin utká s Geinem. Vypadá to totiž celou dobu, že Kenšin spíš prohrává, než vyhrává, ale ve skutečnosti jen Geinovi dával možnost odejít pryč. Gein ale této možnosti nevyužil a ten moment, kdy Kenšin přepne do bojového módu, je zřejmě ten nejstylovější v tomto seznamu.

Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)

Další adaptace komiksu v podání Edgara Wrighta je poctou dobově starých herních automatů a osmdesátkové akce. V tomto filmu si Scott Pilgrim začne s Ramonou Flowers, ale aby s ní mohl chodit, musí porazit jejích 7 zlých ex. Souboje jsou krásně různorodé, je tady pěstní souboj, hudební bitva, kytarový riff duel a tak dále, včetně na konci fantastického duelu s katany. Scott ještě před tím stihne zlikvidovat kumpány hlavního padoucha (vše v perfektním střihu) a nakonec dojde i na zmíněný boss fight. Stylovost duelu je pouze formalita, protože tady je stylový celý film.

Star Wars III - Pomsta Sithů (2005)

Rozhodl jsem se, že sem dám pouze jeden souboj ze Star Wars, abych se zbytečně neopakoval. Původní trilogii, ač jí mám hrozně rád, jsem vyřadil automaticky, protože ty souboje jsou sice funkční (souboj v pátém dílu je ukázkový a v šestém příběhové dozrálý), ale stylovost by v nich člověk pohledal. V té nejnovější naopak nebyl jediný moment, kdy bych si u souboje říkal "Páni.", ale spíš "Asi dobrý". Takže jsem se vrhnul na prequelovou trilogii, kde jsem rovnou vyhodil druhý díl, protože je tam na mě až moc CGI Yoda a začal uvažovat mezi jedničkou a trojkou. Po vyřazení souboje s hrabětem Dooku a opět CGI Palpatine vs. Yoda, jsem přemýšlel mezi Obi-Wanem s Qui Qon Jinem proti Darth Maulovi a finálním souboji Obi-Wana s Anakinem/Darth Vaderem. I když na body vyhrává ten první zmíněný, stylovostí ho přeci jen předčil ten z třetího dílu. Souboj je až netypicky rychlý, příběh nevypráví skoro vůbec, ale je tak neskutečný, až je vlastně zábavný.

Troja (2004)

Troja je příběh téměř legendární hlavně kvůli pouti, kterou kvůli ní Odysseus podnikl, ale v tomto případě je hlavní tahoun Achilles v podání Brada Pitta. Filmová bitva je naprosto strhující a padne v ní spoustu lidí (v prodloužené verzi ještě několik desítek navrch), ale hlavní důvod, proč je v tomto seznamu, je prostý - Souboj mezi Hectorem a Achillem. Duel začíná s oštěpy, které se podaří oběma tomu druhému zničit a přichází souboj s meči. Celou dobu je jasné, že Achilles si s Hectorem pouze hraje a užívá si pomstu za to, že zabil jeho bratrance (o kterém si Hector milně myslil, že jde o Achillea). Nakonec Achilles dostane do Hectorových očí strach, o kterým mu šlo především a poté ho rychle a nemilosrdně usmrtí. Celý souboj je fantasticky pojatý, a ač víme, že Achilles je (téměř) nesmrtelný, Hectorovi určitou výhru přejeme (i když je jasné, že nemůže vyhrát).

Zorro: Tajemná tvář (1998)

Zorro je nádherný film pro obě pohlaví, ale převážně pro to mužské je tu plejáda skvělých soubojů, ať už ze začátku, nebo na konci. Já se osobně rozhodl vybrat ten, kdy se Zorro v podání Antonio Banderase poprvé může utkat s vrahem svého bratra, kapitánem Love. Souboj má velmi pěknou choreografii a v průběhu se do něj připojí i Don Montero, takže Zorro popadne meč na zemi a bojuje s oběma zároveň (!). Následně utíká pryč, ještě se po skoku z balkónu utká s pár strážemi i znovu s kapitánem a následně utíká pryč. Jde o ten z momentů, kdy konečně vidíme schopnosti, které Zorro od svého učitele Diega de la Vegy mistrně pobral. Po tomto souboji následuje ještě vtipný duel mezi Banderasem a Catherine-Zetou Jones a následně ho ještě stráže pronásledují na koních a on je postupně likviduje... Sakra, ten film je tak skvělý.

Příště se těšte na další článek, ale tentokrát nebudu říkat kdy, ani co to bude. Jestli si myslíte, že to nemám napsaný a nevím, o čem to bude, tak... to máte pravdu. Bude to ale každopádně v brzké době, tak se těšte.

zdroj fotografií: csfd.cz